Bílá krystalická dochucovadla – sůl a cukr. Přezdívá se jim bílé jedy a říká se, že pro lidské zdraví nejsou prospěšné, a dokonce mu škodí. Dnešní společnost má všeho dostatek, bílých jedů také. Ve starých dobách měli lidé také přístup k soli a cukru, ale pouze výjimečně a v omezeném množství. Dnes neznáme hranici.

Sladký jed

Bílý cukr nebo-li rafinovaný cukr je obsažen v cukrové třtině nebo v cukrové řepě. Obsahuje množství minerálů a vitamínů. Cukr v přírodní formě je pro lidský organismus přirozeně stravitelný. Nicméně pokud se cukr při úpravě do malých krystalků zbaví prospěšných látek, stává se nepřítelem člověka. Z rafinovaného cukru se stane jednoduchý cukr, který nemá žádnou výživovou hodnotu a stává se z něj chemikálie. Tzv. čištěný cukr do těla přináší kalorie a tělo je pak musí mnohem komplikovaněji odbourávat.

Cukr v přírodní formě se průmyslově čisté chemickou cestou. Při této očistě se používá vápno, oxid uhličitý a kyselina sírová. Z přírodního cukru se stane pro tělo nepřirozená látka, která poškozuje sliznici tenkého střeva, čímž narušuje imunitní systém, způsobuje alergie a přispívá k tvorbě střevních plísní.

Ke zpracování takto vytvořeného rafinovaného cukru organismus potřebuje velké množství vitamínu B1– thiaminu. Ten je důležitý při správném fungování mozku a svalů. Nedostatek těchto vitamínů v kombinaci s přebytkem cukru může způsobovat poruchy soustředění a myšlení. Když tělo začne odbourávat rafinovaný cukr, spotřebovává při tom velké množství vápníku a hořčíku. Důsledkem tohoto procesu je velké množství kyselých solí, které jsou příčinou svalové únavy a kloubních onemocněních, například artrózy. Dalším negativním vlivem konzumace rafinovaného cukru jsou zubní kazy, svalová únava, odvápnění kostí a v neposlední řadě zvýší glykemický index a tím maximalizuje produkci inzulinu. Inzulin je produkován slinivkou a pokud slinivka neustále zvyšuje svoji činnost, poškozují se tzv. beta buňky a rozvíjí se metabolické choroby, jako je například civilizační choroba zvaná cukrovka.

Slaný jed

Sůl obsahuje sodík a chlór, což jsou pro tělo nezbytné látky. Podílejí se na udržování rovnováhy tekutin a výše krevního tlaku. Přispívají k správnému fungování srdce, nervů a motoriky. U soli platí rčení: všeho moc škodí. Lidské tělo by mělo denně přijmout maximálně 5 g soli, nicméně průměrně přijme až trojnásobek, což už je pro tělo škodlivé. Z tohoto množství většina soli pochází z průmyslově zpracovaných potravin a zbytek přijmeme v pečivu. Přebytek soli v těle způsobuje kardiovaskulární potíže a velmi poškozuje funkci ledvin. Negativně působí na chuťové buňky a snižuje citlivost na slanou chuť, což nás nutí solit o to více. Dalším neblahým vlivem je zvyšování krevního tlaku a také zadržování přebytečné vody v organismu.

Pokuste se ve své životosprávě zavést alternativy cukru a soli. Chuť vašich pokrmů sice nebude tak výrazná, ale o to zdravější a skutečnější. Když se vyhnete nepřiměřené konzumaci cukru a soli, prospějete tím svému tělu a psychice.